Bohové zuřivosti Faerûnu I - Talos a Malar

Od nepaměti blesky křižovaly nebe, déšť a vichr pustošily úrodu a ledová zima krvelačné bestie zasévaly do srdcí smrtelníků strach. Bohové zuřivosti - vůdce Talos společně s Auril, Amberlií a Malarem, mají trollí podíl na tom, že existenci bohů připomínají obyvatelům Říší každý den.
Článek vložil Alwaern | Ed Greenwood a kolektiv autorů
Talos
 
 

Talos

 

Alias: Ničitel, Bouřepán, Zuřivý nebo Zuřivec, Kozah (Anauroch, Bedýni), Malyk (Podtemní), Bhaelros (Kalimšan)
Symbol: explodující blesk nebo 3 blesky vycházející ze stejného bodu
Status: mocné božstvo
Spojenci: Auril, Malar, Amberlie, Velšarůn
Nepřátelé: Šántí, Lathander, Mystra, Suna, Deneir, Gond, Helm, Mielikki, Oghma, Silvanus, Tyr, Eldath, Shiallia
Portfolio: požár, destrukce, zemětřesení, rebelie, bouřky, vichřice a tornáda
Domény: chaos, destrukce, zlo, oheň, bouřky
Následovníci: barbaři, druidé, válečníci, půlorci, ti, kteří mají v úctě ničivou sílu přírody
Oblíbená zbraň: kopí krátké, dlouhé nebo malé

Talos, zvaný těž Bouřepán (a dávno předtím jako Kozah) je faerunské božstvo bouří, vichřic, požárů a obecně ničení. Dle bájů vzniknul z první bitvy mezi Selûnou a Šar na úsvitu světa. Jeho dogma je přímočaré a jednoduché – ničit všechno a všude. Následovníci boha si říkají talosané. V poslední době někteří učenci spekulují, že Talos je pouze aspektem orčího boha Grúmše, ale většina dogmatiků a religiozinistů tato tvrzení považuje za úplně šílená.

Talos je malicherný a pomstychtivý bůh a pohání ho zuřivost, hněv, touha nevypadat jako slaboch a vyhnout se kompromisům v očích jak svých stoupenců, tak ostatních bohů Faerûnu. Vyžívá se v pozorování spouště, kterou v jeho jménu páchají talasané. Připomíná zlomyslné dítě, které musí dokazovat svou moc a postavení tím, že opakovaně ničí všechny, kteří se nemohou před ním bránit.

V aspektu Malyka se snaží zajistit si portfolio divoké a destruktivní magie; v tomto směru však naráží na Mystru, která mu aktivně narušuje jeho plány.

Domov Tala, zvaný Věže zmaru, je též znám jako Řvoucí věže (nebo Věže všech větrů) kvůli skučícím a vyjícím větrům, které od nepaměti víří kolem nich. Společně s Auril, Malar a Amberlií, kterým vládne, jsou známí jako Bohové zuřivosti.

Jako své posly Talos často využívá varguje, prokleté ohaře, rarachy, vzduchochodce a elementální přízraky známé jako bouřlivce.

Avatar a další manifestace
Talos se vždy objevuje jako širokoplecý bradatý muž, a má pouze jedno dobré oko, přes druhé nosí černou pásku, v černotě pod ní víří dle mudrců drobné hvězdy. Má schopnost vrhat blesky nebo vichřice z rukou nebo přímo z očí.
Svým následovníkům se zjevuje před jejich vstupem do církve jako dva malé bouřkové oblaky, ze kterých vyšlehne rudý blesk a suplikanta zasáhne. V té chvíli proběhne mezi žadatelem a Talem krátká výměna, ve které ho Ničitel ujistí, že při přehřešku bude spálen na popel.

Talos se také často zjevuje jako mohutný smích uprostřed vichru; někdy je smích doprovázen párem velkých, jako uhel černých, očí. Zjevení na moři znamená vždy ztrátu aspoň jedné lodi.
V městech a vesnicích častěji bere podobu dvou jako pěst velkých bouřkových mraků, objevení se je doprovázeno hřměním a mezi oblaky přeskakují blesky.

Církev a následovníci
Talovo jméno je obyčejně vzýváno těmi, kdo chtějí jeho pozornosti uniknout, ne jí upoutat. Církev Bouřepána je poměrně malá vůči standardům vyšších bohů; stoupenci to nahrazují téměr fanatickou oddaností vůči Ničiteli. V kombinaci se strachem, který jeho přítomnost vyvolává, je církev Zuřivce nucena přežívat v podzemí nebo na špatně přístupných místech. Kněží Tala jsou poutníky, kteří kam přijdou, tam ohlasují příchod zkázy a neštěstí. Které se samozřejmě vždy dostaví, neboť ho přivolá buď sám kněz nebo Talos. V zásadě je to další důvod, proč jeho kněží tolik cestují.

 

Věřící se vyžívají v destruktivní síle přírody, často jsou fatalisté, někdy se sebezničujícícm potenciálem. Naneštěstí pro ostatní klerici doufají v usmrcení co nejvíce lidí při přírodní pohromě mnebo jiné katastrofě.

 

Kněží se vyžívají v náhodných aktech ničení během svých cest a specielně si dávají záležet na těch, kteří se jim postaví do cesty nebo je chtějí uvěznit. Někteří z nich se stanou obyčejnými bandity, loupí, kradou a ničí a vesnice, které se rozhodnou je vyhnat, jsou každý rok navštěvovány skupinami talasanů a v jejich závěsu ničivými bouřemi, požáry a krupobitím.

 

Talovi nikterak nevadí, co jeho zástupci v Říších dělají, pokud se pravidelně účastní působivého zničení nějaké věže či jiné budovy (ale boření věží je nejoblíbenější) nebo přivolávání bouře. Důsledkem tohoto postoje jsou talasané, kteří se tváří jako pomatenci a šíří tak slovo Tala a zbytek času pod rouškou převelků hledají další vhodný bohatý cíl.

Mluví se i o případech, kdy spolupracovali s Kultem draka, taková spolupráce by však znamenala pro Říše pohromu, pokud by se rozšířila.

 

Církev nemá žádnou formální strukturu, příkazy jsou vydávány vždy z pozice síly. Oblíbenou činností talasanů je vyhrožovat farmářům a námořníkům hněvem Ničitele, a tak vybírat horentní sumy pro svou církev. Při každé příležitosti také šíří slávu svého boha a skrz strach nebo touhu po moci získavají nové rekruty do církve.

Klerici Bhaelrose v Kalimšanu a kněží Tala prožili krátké období konfliktu, během kterého se hádali o to, kdo je skutečným bohem ničení. Protože je Bhaelros aspektem Tala, přišla mu tato krvavá rozepře zábavná. Po chvíli uklidnil oba znepřátelné tábory a vztahy mezi oběmi větvemi jsou opět dobré.

 

Veřejné klanění se Talovi bylo zakázáno v mnoha zemích a většina svatyní a chrámů Talovi byla z tohoto důvodu utajována. Často se nalézali ve skalních průrvách nebo v lávových řekách, vysoko na bralách, kde byly vždy bičovány elementy – Talos nikdy nedovolil poškození struktury jeho svatostánků demonstrujíce tím svou sílu.
Nejdůležitějším místem pro Tala je Záliv bouří ve východním Amnu – hluboké a úzké rozštěpené údolí mezi Assarským štítem a horou Thalangar, severovýchodně od Eshpurty. Údolí je zajímavé depozity železité rudy vystrkující své hlavy přímo do údolí – v kombinaci se skalnými krystaly, které přitahují energii blesků a tvarem údolí to přináší nádhernou (a smrtelnou) podívanou, kdykoliv do jedné ze stěn udeří blesk.
Údolí také slouží jako výborný magnet pro bouřky, které pak žene na Amn a Tethyr; věrní Talovi přívrženci jim říkají Jazyky Tala.
I jinde však lze najít chrámy zasvěcené bohovi ničení – hlavně v Hlondelu (Vilhonský záliv) na úpatí hory Ugruth, spící sopky.

Talosané oslavovali svého boha během sešlostí a festivalů různými způsoby, mezi nejznámější patřilo Přivolávaní hromu, kdy skupina kněží obětovala živou bytost Talovi, jenž si oběť přivlastnil spálením bleskem. Odměnou obvykle bylo kouzlo síly nesmírné síly nebo bouře seslaná na místo určené knězem.

Druhým rituálem byla Zuřivost – kněz se pomodlil, poté se ozbrojen vrhnul na cokoliv a koholiv, kdo se vyskytovalo v nejbližším okolí a snažil se napáchat co nejvíce škody. Pokud to přežil, následovala opět modlitba k Talovi. Obřad byl považován za nejvíce svatý, když ho provedl osamocený kněz, ale proti mocným nepřátelům se talasané sdružují do větších skupin.

Existuje pouze jedna známá zmínka o Vyvoleném Tala – mladičká Deirdre Kendrick, sestra Alicie Kendrick, Královny Měsíčnin. Talos sám jí vyučoval magii a proslýchá se, že nezůstalo pouze u vztahu učitel-žák. Naučil jí mocné kouzlo, před kterým i Mystřini Vyvolení museli couvnout – blesk z čisté černoty, který zabil nebo zničil vše, co se mu postavilo do cesty.

Specializovaní kněží Tala jsou nazýváni bouřepáni a zcela jasně dominují církvi, převyšují počet kleriků 4:1. Typická honorifika talosanů zahrnují vzestupně – Bouřný suplikant, Zlopočasný, Spár, Pán nebo Paní hněvu, Oko bouře, Plenitel, Herold bouří, Vyšší herold bouří a Vládce bouří.
Poslední tři tituly jsou udělovány pouze Talem, nikdo si je nemůže nárokovat, protože ti, jenž tak učinili, se vzápětí rychle změnili v doutnající hromádku popela.
Talosané, resp. vyšší kněží, dokáží pomocí utajeného kouzla zbavit své podřízené kouzelné moci na celý den. Tuto schopnost používají ke sjednocení sil v boji proti lathanderitům, Harfeníkům a jiným pokoutným živlům.

Kněží nosí černá roucha a pláště se zlatými nebo stříbrnými liniemi kaskádovitě padajícími od hlavy až k patě; výše postavení kněží nosí modré roucha s karmínovým zdobením (lidé je také někdy nazývají vránami osudu).....a všichni nosí pásku přes oko.

Kromě znaků víry zde uvedených užívají talasané i modifikované symboly svého boha na korouhvích - stylizovaný bílý blesk na karmínovém podkladu mezi dvěmi horizontálními bílými čárami. Blesk se zakřivuje směrem nahoru a doprava a pak ostře směřuje dolů v klikatícím se vzoru.

Mezi oblíbená kouzla talosanů patří Vzdušné šlehnutí, Bouřný kužel a Bouřný štít.

Řády
Páni vichřic
Skupina kouzelníků, která se specializuje v kombinování elementální magie.

Kruh rzi a červa
Kabala zcela šílených mystiků a kostějů uctívajících Tala s cílem zničit svět, tak jej známe.

Vztahy
Talos má poměrně blízký vztah s Auril, lehce soupeří s Amberlií a nuceně spolupracuje s Malarem, Pánem bestií, který by ho zabil, pokud by mohl. Mezi jeho nepřátele se řadí prakticky všichni dobrí bozi Faerûnu – od Gonda až po Mystru.

Nedávno pomohl ke vstupu do pantheonu Velšarůnovi, ale jeho nově nabytá božská podstata nemusí mít dlouhé trvání tváří tvář "pomoci", kterou Talos svým služebníkům poskytuje.

Co se nepřátel týče, kromě části bohů a bohyň v Říších, Zuřivec mezi ně počítá i zástupy kouzelníků a mágů, kteří jsou schopni dweoméry ovládat počasí (v minulosti Netheril a v současnosti Halruaa a Thay).

Dogma
Talos Ničitel je temná stran přírody, destrukce a schopnost uderit a zničit kdykoliv. Život je kombinací náhodných efektů a chaosu – Talos kdykoliv může povolat kohokoliv do posmrtného života.
Talosané musí šířit jeho slávu a přesvědčovat lidi, že všichni musí skládat úctu Talovi, protože je to on, kdo může zničit celý Faerûn.
Kněží mají kráčet neochvějne a hrdě v každé bouři, požáru nebo zemětřesení, síla Tala je ochrání a ostatní se k nim přidají, když spatří jeho moc.

Talasané musí vzbuzovat strach tím, co dokážou oni nebo jejich bůh napáchat. Aby nebyli zničeni, musí se pravidelně a energicky k Talovi modlit a prostý lid učit, že pouze takto lze ochránit sebe sama před jeho ničivou mocí. Tato síla může být vržena i proti nepřátelům věřících (orčí hordě nebo armádě) - pokud Talos uzná místo nebo člověka jako hodného ochrany. Takže nemůže být jednoduše ignorován, ale smrtelník se mu musí klanět a uctívat ho.

 
 
Malar
 

Malar

 
Alias: Pán Bestií, Pustošící medvěd, Černokrevný pard, Ten, který drásá (Velký ledovec, Nekonečný led), Pronásledovatel (Vilhonský záliv), Modrý medvěd (uthgardští barbaři), Herne (orkové Vysokého lesa)
Symbol: pařát bestie s hnědou srstí zakončený dlouhýmí drápy
Status: nižší bůh
Spojenci: Talos, Auril, Amberlie, Bane, Loviatar
Nepřátelé: Šántí, Deneir, Eldath, Ilmater, Lurue Jednorožkyně, Nobanion, Silvanus, Suna, Gwaron Bouřlivec, Šialia, Uthgar
Portfolio: lovci, bestie a nestvůry, krev, krvežíznivost, zlí lykantropové, pronásledování
Doména: zvířata, chaos, zlo, měsíc, síla, bestialita
Následovníci: druidové, zlí lykantropové, lovci, hraničáři a inteligentní masožravci
Oblíbená zbraň: pařát bestie (tygří spáry)
 
Malar je bohem surové a brutální divočiny. Společně s Auril a Amberlií patří k Bohům zuřivosti, jenž slouží Talovi, Bouřepánovi. Uctívají jej především lovci, kteří si s kořistí hrají a štvou ji jen pro potěšení nebo jako trofej, dále padlí hraničáři, inteligentní masožravci a lykantropové. Ti, kteří trpí právě útoky divokých zvířat, se občas snaží Pána šelem uklidnit krvavou obětí, ale Malar se jen málokdy nechá uchlácholit trochou krve na oltáři.
Ve svém jiném, o něco příznivějším aspektu, je asociován s nezkrocenou přírodou, půvabem, ladností a amorálností predátorů v ní.
Při lovu Malar vždy zažívá velice smyslný zážitek a stejně tak se neumí udržet, když vidí krev nebo cítí strach kořisti. Mluví pouze tichým hlasem s výrazným vrčením.
 
Pán bestií nenávidí Rovnováhu, kterou tak podporují druidi a jejich božští patroni, a při každé příležitosti se ji snaží narušit.
 
Během Doby nesnází Malar procestoval velkou část Faerûnu. Ví se, že v Gultmarském hvozdu svedl lítý boj s Nobanionem, ale Lví král ho s pomocí Smaragdové enklávy odrazil (jejich souboj vešel do dějin Říší pod názvem Řev stínů) a Malar putoval na sever. Když se Pán bestií objevil na Severu, nemilosrdně ho pronásledoval Gwaron Bouřlivec a Malar nemohl Mistra stopování setřást.
Někdy v této době zničil Herne, pokřivenou inkarnaci Pána honu, která do Říší dorazila společně s ostatními přišelci z jiných sfér (Oghma a pod.). Herne byl uctíván orky Vysokého lesa a toto portfolio Malar přebral.
 
Po Válce bohů však Pán bestií v pantheonu oslabil kvůli sílícímu vlivu Tala Ničitele. V důsledku této nerovnováhy začal Malar hledat nové oddané stoupence – a našel je nejen v kmenech mnoha humanoidů po celém Faerûnu, ale také ve vyznavačích aspektů šelem na Severu. Malar část duchů zabil a převzal tak jejich domény a stoupence. Jedním z prvních totemů, které takto ovládnul, byl Modrý medvěd, uthgardský kult šelmy, jinde uctívaný jako Ten, který drásá, Medvědí bůh.
 
Avatar a další manifestace
Malar preferuje dvě různé formy, když cestuje a zakrádá se Říšemi. Jako Šelma se podobá člověku s kočičími rysy, ebenovou srstí potřísněnou krví a drápy, z nichž neustále odkapává krev. V této formě nechce a nemůže mluvit.
Druhou inkarnací Pána šelem je Pán divokého honu – 12 stop vysoká postava humanoida s černou srstí a rudýma očima nad masem a kůží potaženou dírou místo nosu a úst. Hlavu mu zdobí ohromné paroží, které je v boji více než užitečné. Paroží může nechat zmizet pouze myšlenkou (jako pojistku vůči sítím a náhodnému útoku).
V této podobě dokáže Malar mluvit. Obvykle je doprovázen 21 litými nebo polárními vlky.
 
Jindy se Pán bestií může zjevit jako pár rudě žhnoucích očí v temnotě, který může sdělovat přání a příkazy nebo jen přenáší jeho hluboký vrčivý smích. Pokud potřebuje Malar navést své služebníky nebo jim pomoct v boji, může se zhmotnit jako část těla jakéhokoliv predátora, nejčastěji jako zkrvavený chlupatý pařát.
Jako jeho poslové a prostředníci často slouží medvědi, divoké kočky všech druhů, klamopardi, zubatí draci, dlakošakali, leukróty, gargantuy, medvýři, perytoni, vlkodlaci a další zlí lykantropové, rosomáci, vlci, aurumvoraxové a velice vzácně i tarask.
Občas dokonce někde umístí hlubinného, zejména do těch částí přírody, kterou si již smrtelníci částečně podmanili – aby Lov nikdy neskončil.
 
Církev a následovníci
Malar rozhodně nepatří mezi oblíbené nebo snad populární bohy. Ne, jeho jméno se vzývá, když smrtelníci potřebují uniknout jeho pozornosti (stejně jako Amberlie). Existují však skupiny jeho stoupenců, kteří přežívají na pytláctví a terorizování okolí.
 
Chrámy a svatyně Malara jsou poměrně jednoduchou záležitostí. V divočině mají podobu do kruhu uspořádaných dovnitř zahnutých kamenů připomínajících tesáky. V o něco civilizovanějších krajích jako svatostánky slouží prostory obvykle zbudované nad jeskynním komplexem nebo bludištěm. To slouží zároveň i jako revír, v němž malarité loví.
 
Církev Malara je decentralizovaná, volná a to ji činí dosti odolnou vůči odstranění. Jakmile je jedna skupina potlačena, povstane druhá. Organizace malaritů je postavena na konceptu lovu a skládá se z lokálních buněk, tzv. „honů“. Nejsilnější jedinec, Pán lovu, vede celou komunitu. Pán lovu bývá (pokud jde o člověka) snado rozpoznatelný podle přilby, která znázorňuje zvíře nebo exotického predátora, jehož zabil holýma rukama.
 
Úřad Pána lovu se získává bojem na život a na smrt. Pokud sám nerezignuje na souboj, vybírá právě Pán lovu místo a čas obřadního lovu. Kněží-malarité se nazývají Páni honu (a tak se odlišují od běžných věřících, kteří se oslovují „Lovec/Lovkyně“. Žádné tituly nepoužívají, pouze pro starší kněze mají vyhrazený termín Starý lovec. Sami sebe oslovují podle nejmocnějšího druhu zvířete, které se jim povedlo zabít dýkou, holýma rukama nebo Malarovýmh drápem.
Specializovaní knéží Malara jsou přezdívání „spáry Malara“.
Kouzla specifická pro víru v Pána bestií zahrnují Spár šelmy, Najdi společníka, Zuřivost, Zvířecí přenos, Věrný oř.
 
Každodenní činnost
Kněží Malara se věnují lovu skoro neustále. Neustále se snaží ztížit si ho tak, aby potěšení z lovu a zabití oběti bylo co největší, a aby vrchol souboje lovce a loveného proběhl v osídlené oblasti (demonstrujíce tak Malarovu nadřazenost).
Plány malaritů běžný lid většinou nijak zvlášť neoceňuje a bojí se jich, protože kněží k jejich domovům ženou zoufalé, hladové a často velmi agresivní klamopardy, leukróty či vlky. Lov, radost z něj, maso a krev, kterou tak získají, považují malarité za nadřazenou vůči polnohospodářství a snaží se tak zastavit kácení lesa a rozšiřování zemědělské půdy. Otevřeně se staví proti kléru Šántí, Eldath, Silvana a Ilmatera a na kleriky těchto bohů pořádají hony kdykoliv je to možné.
Dalším cílem kněží jsou druidi (skoro) jakéhokoliv vyznání, protože jejich údělem je Rovnováha, zatímco malarité pevně věří, že silný musí dominovat slabým, ne s nimi žít v „rovnováze“. Na oplátku ovšem druidé, jejich spojenci, hraničáři a i Harfeníci vyhledávají doupata malaritů, aby je mohli zničit.
 
Svátky/důležité obřady
Uctívání Pána šelem se soustřeďuje na lov a zahrnuje krátkou modlitbu před začátkem, během něj a nad mrtvolou kořisti. Nad těly všech padlých během lovu pak kněží v tranzu zpívají monotónní hlubokou Píseň krve. Jedinými význačnějšími dny víry jsou Vznešené lovy a Svátek jelenů. Druhý jmenovaný se slaví o Svátku sklizně, kdy malarité v průvodu procházejí obydlenými oblastmi (městem, vesnicemi), ozdobeni jsou trofejemi stvůr, které zabili před Svátkem a zvou všechny, aby se účastnili hodování. Dokonce i druidi jsou pozváni a během hodování je chrání „Mír hodovního stolu“.
Během oslav jednotliví kněží přísahají, pro koho z komunity lidí budou následující rok zabezpečovat skrze lov jídlo (vdovy, nemocní lidé, sirotci.....).
 
Vznešený lov se slaví aspoň 1x v každém ročním období, tak nařídil Pán bestií. Pro klérus je to vlastně oddychová činnost, přicházejí oblečeni velice spoře a jako zbraň při lovu používají pouze nůž, dýku, holé ruce nebo Malarův dráp. Lovený je vždy inteligentní humanoid (nejčastěji druid) a na začátku je mu dána možnost výběru nemagické zbraně a zbroje. Poté je vypuštěn do střežené oblasti, kde se Vznešený lov koná. Pokud oběť přežije do následujícího západu slunce nebo unikne ze střežené oblasti, je svobodná, malarité už jí nikdy nemohou lovit a může Pána lovu požádat o službu, která je v jeho moci (a nezpůsobí smrt malarity).
Loveným nemůže být jiný malarita (aby se tak zabránilo mocenským válkám ve skupinách). Pokud je oběť ulovena, obřadně je pak spálena na popel jako potrava pro Pána šelem.
 
Hlavní centra uctívání
Nebeský brloh je centrem víry v Pána bestií ve Velkém údolí a prakticky i pro celou církev východně od Dračího zálivu a severně od Thaye. Vysoký pán lovu Skith Tsornagar vede kongregaci asi 70 malaritů a 140 věřících (všechno náruživých lovců) a společně připravují expedice do těch nejzazších koutů Říší za exotickou kořistí. Tucet zručných kovářů mezi uctívači boha vyrábí Pravé spáry Malara (mocnější a Malarem posvěcenou variantu drápů Malara).
Hluboké loviště v Podhůří pod Hlubinskou horou uprostřed Wyllowina lesa je rychle rostoucí chrám věnovaný Pánovi bestií. Malarity vede Benita Šerovítr (celkově je jich přes 60 a přibližně stejně je i ostatních věřících). Snaží se aktivně rozšířit vliv v Podhůří a stále častěji pořádá lovy i v ulicích Hlubiny.
 
Oděv kněžský a dobrodružný
Pánové lovu a někteří malarité nosí jako ozdobu hlavy kůži nebo kus lebky nejnebezpečnějšího tvora, kterého se jim povedlo zabít. Za opaskem mají všichni lovecký roh a minimálně 3 dýky různě po těle (ale častěji jich nosí mnohem více).
Barvu preferují zejména červenou a hnědou (pro lovy), pro běžný den nebo oblečení skrývají pod pláště zelené, černé nebo šedé barvy. Kolem krku jim visí náhrdelníky ze zbytků zvířat – nejčastěji kosti, ale můžou to být i kusy rohoviny, oči nebo uši. Při cestování volí kněží praktičnost a většina upřednostňuje zbroj vyhotovenou ze zvířecích kůží kvůli mrštnosti a rychlosti. Doplňky bývají často náhrelníky z drápů, zubů a tesáků a jako přikrývku nosí kůži zvířete, které sami skolili (a tak dávají najevo svoje lovecké schopnosti v komunitě ostatních malaritů). Spáry Malara a Páni lovu můžou v bojích používat Malarův dráp. Je to kovová zbraň, jenž se nasazuje na ruku a kopíruje drobné klouby ruky. V řadách na ní jsou však umístěny ježící se ostré výstupky připomínající lví drápy. Nejkvalitnější drápy pocházejí od kovářů v Nebeském brlohu v Bezentilu (viz výše). Odolají rzi (i té magické), nikdy se neotupí a jsou očarovány i jiným způsobem v krvi zabitých nestvůr.
Drápy můžou používat i nevěřící, ale obyčejně to velice rychle přitáhne pozornost malaritů, kteří se nezastaví absolutně před ničím, dokud znesvětitele při lovu rituálně nezabijí jako výstrahu ostatním.
 
Řády
Církev Malara zahrnuje i osamocené kněží a kněžky nespojené s žádným z „honů“. Kolektivně se jim říká vládci šelem a projevují až neuvěřitelnou schopnost rozumět si se zvířaty, kterou někteří přirovnávají k telepatii; další jejich schopnosti údajně přesahují i moc druidů.
Vládci šelem často svým zjevem a stylem života připomínají jednoho z predátorů a díky svým kouzlům kontrolují rozsáhlé oblasti divočiny. Velmi vzácně se obrátí na místní Pány lovu, ale pokud ano, málokdy se jim dostane odmítnutí. Co se týče vztahů s druidy, se kterými jsou často v kontaktu (a konfliktu), vládci šelem preferují nekonečný cyklus rozbrojů, protože přílišná stálost by nepřínášela dost příležitostí k lovu.
Malarovi slouží i několik pánů šelem. Tito samotáři se zabývají chovem a křížením různých druhů, zejména bult, perytonů, stegonožek, medvýrů a jiných podivných stvoření. Ne všichni pánové šelem jsou ale humanoidé, jsou mezi nimi i skutečně exotické rasy – mozkomoři nebo zřící. Dokonce jeden z prominentnějších pánů šelem na Severu je mozkomoří kostěj, jehože doupě se nachází někde v ruinách Dekanteru.
 
Dogma
Přežití nejsilnějších a vytřídení slabých – to je odkaz Malara. Mezi malarity je úsloví „Ať zemřeš co nejstarší!“ hrubou urážkou. Lov je pilířem života a smrti a středobodem života je výzva mezi lovcem a loveným. Od svých následovníků Pán bestií očekává, že na vše v životě budou pohlížet jako na lov a zůstanou vždy ostražití a bdělí. Při lovu nesmí ukázat strach.
 
Divokost a silné emoce vždy porazí rozum. Silní musejí pravidelně zabíjet a v lovu a smrti se vyžívat, aby získali nadvládu nad smečkou nebo jinou společností. Ochutnejte krev vámi zabitých a nikdy nezabíjejte z dálky. Stůjte proti dřevorubcům, farmářům a dalším, kteří by chtěli kácet lesy a ničit divočinu. Druidy zabíjejte kdykoliv je to možné, protože nevěří v přežití nejsilnějších, ale slaboduchou rovnováhu věcí. Nikdy nezabíjejte březí nestvůry, mláďata a hlubinné, aby stále bylo dostatek kořisti pro lov.
Článek vložil Alwaern | Ed Greenwood a kolektiv autorů 22.05.2014
Diskuze k tomuto článku již probíhá, můžete se přidat zde.
Obsahuje 19 příspěvků.
ČAS 0.11249303817749 secREMOTE_IP: 54.227.51.103